Výzva městům, krajům a ministerstvu: Autobusová nádraží jsou veřejná infrastruktura, zajistěte jejich dostupnost pro všechny

Nový dopravce v Pardubickém kraji neví, zda bude moct zajíždět na nádraží. Nikdy jsme nevěřili, že taková zpráva se v novinách objeví.

Všechny městské, krajské i státní plány předem počítají, kam nasměrují místní a dálkovou veřejnou dopravu. Přizpůsobují tomu kapacity silnic, veřejnou infrastrukturu, dopravní a světelné značení nebo třeba vedení městské dopravy. Nové nádraží si jeden dopravce jen tak nepostaví – ať už z důvodů finančních, nedostupnosti vhodných pozemků, nebo proto, že může negativně ovlivnit dopravu v místě či klid rezidentů.

Právě proto jsou autobusová nádraží veřejná infrastruktura. Ze zákona se vyžaduje, že jsou veřejně přístupná pro všechny. Pokud tomu tak není, musí je úřad zrušit. Stejný zákon také stanovuje, že jedině úředník krajského úřadu či ministerstva dopravy rozhoduje, jestli na dané nádraží dopravce přijede nebo ne. Pokud udělí souhlas v licenci, dopravci se tím musí řídit. Jinak dostane pokutu, nebo ztratí licenci, nebo dokonce koncesi a končí.

Zákon o silniční dopravě nedává žádný prostor k rozhodování majitele infrastruktury, kdo na nádraží může a kdo ne.

Když se takový spor děje komerčnímu dopravci, který nádraží využije 2-4x denně, všichni nad tím mávnou rukou. Zaplať, nebo si jeď jinam. Desetileté smlouvy s kraji a výměna dopravců v krajích ale přináší podobné sporu i veřejné dopravy hrazené z veřejného rozpočtu. Na Pardubicku je to ICOM, který si za doslova drobné od města Litomyšl pronajal nádraží a nyní si nárokuje rozhodovat, koho vpustí.

Členové Alliance PRO BUS zastavují v Litomyšli také. Na rozdíl od kraje platí tržně nereálných 99 korun za každý odjezd dávno. Výměnou za to někdy parkující vozidla správcovské firmy blokují průjezd, mnohdy cestující dálkových spojů nemají kde čekat, protože je hala již zavřená. Cena je ale vždy jako za prémiové služby. Až spor BusLine vs ICOM dostává na povrch problém, který tu je již dávno. A proto veřejně vyzýváme:

  • město Litomyšl, aby urychleně přehodnotilo a případně vypovědělo nájemní smlouvu mezi ním a dopravcem ČSAD Ústí nad Orlicí ze skupiny ICOM Transport na Autobusové nádraží Litomyšl. Nájemné 194.600/rok, které ČSAD UO v roce 2007 zaplatilo, je směšně nízké. Jen dálková doprava tuto částku utratí na nádraží za méně než měsíc. Jistě se najde nemálo společností, co dokážou nabídnout výhodnější podmínky pronájmu, správy a nabízet kvalitnější služby na nádraží pro dopravce.
  • město Litomyšl a Krajský úřad Pardubického kraje, aby využili možností Výměru Ministerstva financí 1/2022 a věcně usměrnili cenu za příjezd a odjezd všech autobusových linek na AN Litomyšl. Máte plnou zákonnou podporu a nemusíte se společností ČSAD ÚO o ničem vyjednávat.
  • Ministerstvo dopravy ČR, aby se urgentně věnovalo problematice autobusových nádraží.
    • Zákon 111/19994 o silniční dopravce nedostatečně řeší situaci, kdy dopravce má zastávku v licenci pro linkovou dopravu, ale provozovatel nádraží odmítá vstup. Provozovatel tak nutí dopravce porušovat svou vlastní licenci a zákon.
    • Neexistuje arbitr, který by prověřil tvrzení provozovatelů o vyčerpané kapacitě nádraží či jednotlivých stání. Úřad pro přístup k dopravní infrastruktuře (ÚPDI) by měl tuto agendu co nejdříve zastřešit.
    • Dopravcům se nedaří domoci povinností, které mají provozovatelé uložené ze zákona, ani když vědomě páchají přestupy proti tomuto zákonu. Ministerstvo by mělo apelovat na kraje, ať konají patřičný dohled a nezbavují se odpovědnosti, protože „jde o komerční spor“.
    • Ceny za vjezdy na nádraží dosahují výše, která je zcela mimo ekonomickou realitu veřejné dopravy a ovlivňují nabídku veřejné dopravy na regionální i nadregionální úrovni. MD by mělo motivovat kraje a města, aby využili pravomoci z cenového výměru, a také nastavit pravidla, jak férově nacenit náklady na prostý příjezd a odjezd spoje ze zastávky.

PRO BUS sdružuje dopravce provozující linky na své obchodní riziko. Proto respektujeme a podporujeme svobodné podnikání. Provozování autobusového nádraží má z podstaty statutu veřejné infrastruktury své limity a nelze jej tedy považovat za otevřený trh. Majitelé mají mnoho možností nabízet komerční prostory v odbavovacích halách, doplňkové služby cestujícím i dopravcům, samotný příjezd a odjezd spoje by ale měl být usměrněn tak, aby v případě nevyčerpané dopravní kapacity, byl cenově dostupný pro objednatele, dopravce a linky všech velikostí.